Poslední pobyt ŠVM

Poslední květnový víkend jsem byla na ŠVM. Byl to jejich závěrečný pobyt. Původně jsem měla být kompars během jejich zážitkové hry, ale nakonec to dopadlo jinak. Hrála jsem za skvělý tým Český Těšín (Slezsko je mocné a silné!) a děsně jsem si to užila :)

Hra:

1. Fáze:

- rozdání úkolů a pravidel (proč si to od nás nikdo pořádně nepřečetl, co?)

- vyrazili jsme do terénu

- párkrát nás chytli vojáci, zkamarádili jsme se s místníma, modlili jsme se spolu za ně, oni nám pomohli získat potřebné vakcíny k záchraně nemocných a vydali jsme se z5 na základnu. Cestou jsme chtěli vyděsit další družstvo což se nám sice nepovedlo, ale zažili jsme během toho pár vtipných chvilek...

Takhle vypadala základna a její okolí:

Bylo tam nádherně! Fakt... Kousek od Vsetína úplně na kopci, odkud bylo vidět úplně všechno...

Ve 12 v noci jsme měli zapsaný návrat, takže jsme se ve 12 vrátili, dali si večeři, nějakou konzultaci a v 1 vyrazili na další fázi.

2. Fáze
- dohodnutí se, jestli půjdeme do Valašské Polanky nebo jakéhosi Neratova (proč jsme si nepřečetli zadání, které jsme získali v 1. fázi?)
- cesta v naprosté (a když říkám naprosté, tak tím myslím NAPROSTÉ) tmě uprostřed lesa strmým kopcem bez baterek asi tak půl hodinky až hodinku
- našli jsme asfaltku
- jdeme po asfaltce (asi tak 3/4 hodinky)
- dojdeme k bezínce, kde zjistíme, že jsme šli opačným směrem
- jdeme zpátky
- všimneme si autobusové zastávky uprostřed ničeho, kterou jsme měli vyznačenou na mapě v první fázi, hledáme kolem ní, ale nic tam není (kdybychom četli zadání věděli bychom, že ani nemůže)
- jdeme dál po asfaltce
- zjišťujeme, že už jsme mimo výseč (i mimo část výseče ve které jsme už vlastně vůbec neměli být)
- přemýšlíme jestli půjdeme zpátky
- docházejí nám síly
- před každým autem skáčeme do příkopu v domnění, že se jedná o vojáky
- sedáme si do příkopu u silnice, odpočíváme a vyprávíme vtipy o chuckovi...
- jdeme zpátky do jedné vesnice, odkud už známe cestu k základně, tam si ustýláme na asfaltu, přikrýváme se novinami a asi hodinu spíme
- vychází slunce, probouzíme se, jdeme zpátky na základnu
- před základnou si uvědomujeme, že máme ještě čas, většina si lehá a usíná a já se kochám nádherou rozkvetlé louky za rozbřesku (tohle jsem fakt ještě nikdy nezažila), dělám si kytici a užívám si ty kopretiny a ty fialový kytky jak nevím, jak se jmenují a ty žlutý a... prostě bájo... nějak jsem chytla nový dech
- ostatní se probouzejí a jdeme na základnu
- poté si pamatuji už jen to, že tomáš odjel, míša s janou se rozhodli jít ještě hrát (3. fáze) a my s amy jsme si lehly na louku a kecaly jsme

Tohle je Amy:

A tohle je Janička :) (s oběma jsem byla v týmu):

Pak přišlo poledne, s ním oběd a vyhodnocení hry. No kdo asi mohl vyhrát, že? Přece PÍSEK!!! Yeah! Tady jsou, vítězové (a dostali dort):

Po obídku jsme se přesunuli na jednu chatu kousek za Vsetínem. Prý se to tam jmenuje Na Nivách (jak na tohle přišli...). A tam jsme zažili jednu z nejúžasnějších věcí v našem životě. SPRCHA!!! Snad nikdy jsme po ničem tolik netoužili jako v tu chvíli právě po vodě... (teď si všude v civilizaci připadám jako v obrovském luxusu)

Večer nějaké vyučování, různé pokecy a šli jsme spinkat :)

Ráno ještě nějaké vyučování, svp (jak se na Moravě říká "památka"), hodnocení švm, rozloučení a návrat domů... já si to jela vlakem a pak busem (v Brně jsem myslela, že ten bus opravdu nestihnu...) a bylo to fajn. Utahaný jako koťátka, ale plní zážitků. Znáte to - zážitek nemusí být příjemný, hlavně že je silný :)