Lorelai, Lorelai... jsi normální?

Ano, ano, nepletete se vy, kdo automaticky odhadli Gilmore girls! Čas od času se mi totiž stává, že mi někdo říká "ty jsi jako Lorelai z Gilmorek". Jsem jí podobná? Nevím (ačkoli být podobná Lorelai by bylo fakt super). Ale občas mám dojem, že Gilmore girls natáčeli podle mě... Nezapadám totiž příliš do toho spektra "normálnosti" tak jak jej spoustu lidí chápe. Vlastně toho mám s Lorelai dost společného - každý rok dychtivě očekávám první sníh, protože na mě působí magicky a když se s ním pohádám, potřebuju se udobřit. Občas mívám připomínky a poznámky, jejichž vtipnost ne každý chápe;). Ráda nakupuju. Klidně si objednám spoustu čínského i jiného jídla a sním to na posezení nebo to budu jíst celý další týden. Nejradši bych měla vlastní hotýlek v rustikálním stylu. Dávám jména neživým předmětům (můj počítač se jmenuje daniel jackson). Rychleji mluvím, než přemýšlím. Ačkoli to moc často nezkouším, se svojí "něcojakorory" dokážu prokecat celý film. A myslím, že dělat věci normálně je nuda.

Ale proč vlastně tak moc ráda sleduju GG? Důvod je prostý - nepřipadám si potom jako takový mimozemšťan. Dívám se a vidím někoho, kdo je jako já a není to úplný mimoň a já si najednou začnu připadat trochu "normální". Začnu si připadat, že být vtipná není na škodu, že milovat sníh a těšit se na něj není úplně ujetý a že je skvělý mít sny! Ano, jsem exot, je to tak. A myslím, že to je super! Takže exoti všech zemí, spojme se :)

Jo a - myslím, že normálnost se trochu přeceňuje...

Výlet do Krumlova

Bylo to 28. září, den volna, den jako stvořený pro nějaký výlet. A tak jsme s holkama vzaly auto a vyrazily. Do Českého Krumlova na památky!

Navštívily jsme krásnou zámeckou zahradu, kde bylo trochu keřového bludiště, krásná fontána, květiny, otáčivé hlediště a spoustu dalšího.


Vylezly jsme na vrchol věže a tam se dohadovaly jak to udělat, abychom na nějaké z fotek byly všechny (jak vidíte, nakonec se povedlo;).


Objevily jsme dveře do neznáma (mimochodem, můžete si všimnout, že ta klika je vlastně prst - nevím proč, ale mají tam teď nějaké zatížení na prsty, jsou prostě úplně všude).


Šly jsme do muzea voskových figurin a útrpného práva. A tam jsem si opět uvědomila, v jaké zvláštní době žijeme, kdy nás nikdo nepronásleduje ani nezabíjí za to, čemu věříme nebo co děláme (obrázek, ač "jen" namalovaný, zobrazující mučení křesťana rozříznutím pilou ve dví udělá svoje).

Mno, byl to krásný výlet, krásné počasí a prostě super :)

Adélka was born!

Ano, je to tak, 27. srpna 2009 se stala ta skvělá věc, že se mi narodila neteř a od tohoto data jsem oficiálně teta! :) Adélka je samozřejmě krásná a chytrá po mně ;)

Tak se za tu naší holku modlete ;)

Jak jsem (málem) (ne)přežila léto

Léto pro spoustu lidí bývá obdobím volna, rádovánek, užívání si. Pro mě to tak úplně neplatilo. Pro mě bylo léto obdobím trochu smutným.

Čím více jsem poslouchala, kam všude lidé jedou a co všechno budou dělat, tím smutnější to pro mě bylo. Dlouhé týdny jsem si připadala jakobych stála někde na rozmezí a kolem mě vždycky projel vlak, auto, autobus a z něj na mě lidé volali "jedu na dovolenou do chorvatska", "jedu na další camp", "jedu na vodu", "jedu na tábor". A já jim vždycky odpověděla "jo, to je super:)", až mi to postupně přestávalo tak super připadat. Protože já celé dny seděla v práci, u počítače. Ne že bych svojí práci neměla ráda, ale když je člověk zvyklý něco nějak dělat a najednou nemůže, přijde mu to pochopitelně líto :(. Proto když se blížil náš english camp, na který jediný jsem tento rok jela, nemohla jsem se už týdny dopředu dočkat! Což někteří lidé možná nechápali, ale což. Mohla jsem konečně "vypadnout" a dělat něco smysluplného a nemyslet na to, že díky škole nemám žádné peníze na jakoukoli dovolenou, že bych stejně nejspíš neměla s kým jet, že mám na konci srpna zkoušku z politologie, že si budu muset brzy vybrat téma na bakalářskou práci, že nevím jak to bude s prací od září...

Camp byl great. It really was! A co mi léto ukázalo? Že všechno v mém životě je proces. Že nic nepůjde tak rychle a takovým způsobem jak já bych si zrovna přála. Že Bůh má s mým životem vyšší plány než jen na pár měsíců a to, co je v mém srdci je pro Něj důležitější než to co dělám (protože to co dělám se odráží od toho, co mám v srdci;). I think He´s really great! A taky mě to donutilo se modlit za můj další směr v životě, za to co pro mě On opravdu chce. A nechci reptat na to co nemám! Chci být vděčná za to co mám!