Čím více jsem poslouchala, kam všude lidé jedou a co všechno budou dělat, tím smutnější to pro mě bylo. Dlouhé týdny jsem si připadala jakobych stála někde na rozmezí a kolem mě vždycky projel vlak, auto, autobus a z něj na mě lidé volali "jedu na dovolenou do chorvatska", "jedu na další camp", "jedu na vodu", "jedu na tábor". A já jim vždycky odpověděla "jo, to je super:)", až mi to postupně přestávalo tak super připadat. Protože já celé dny seděla v práci, u počítače. Ne že bych svojí práci neměla ráda, ale když je člověk zvyklý něco nějak dělat a najednou nemůže, přijde mu to pochopitelně líto :(. Proto když se blížil náš english camp, na který jediný jsem tento rok jela, nemohla jsem se už týdny dopředu dočkat! Což někteří lidé možná nechápali, ale což. Mohla jsem konečně "vypadnout" a dělat něco smysluplného a nemyslet na to, že díky škole nemám žádné peníze na jakoukoli dovolenou, že bych stejně nejspíš neměla s kým jet, že mám na konci srpna zkoušku z politologie, že si budu muset brzy vybrat téma na bakalářskou práci, že nevím jak to bude s prací od září...Camp byl great. It really was! A co mi léto ukázalo? Že všechno v mém životě je proces. Že nic nepůjde tak rychle a takovým způsobem jak já bych si zrovna přála. Že Bůh má s mým životem vyšší plány než jen na pár měsíců a to, co je v mém srdci je pro Něj důležitější než to co dělám (protože to co dělám se odráží od toho, co mám v srdci;). I think He´s really great! A taky mě to donutilo se modlit za můj další směr v životě, za to co pro mě On opravdu chce. A nechci reptat na to co nemám! Chci být vděčná za to co mám!
Žádné komentáře:
Okomentovat